Sv. Juda Tadeáš. Znáte ho? No to byste měli :) Pomocník v beznadějných situacích. Podělím se o osobní zkušenost, dnešní, ale jinak, sv. Juda mi byl poslední záchranou už vícekrát... Takhle se na mě ráno sápe beznaděj a lenost něco dělat..a ejhle, i když vlastním rozumem a silami nevím, co mám dělat, a vůbec jsem nějak ztracena nejen v překladu, náhodou si vzpomenu, že mám v batohu takovou knížečku s modlitbami ke sv.Judovi, trošku zastarale napsanou, ale to nevadí, protože pro beznadějné situace se na to nehledí, a tak ji vytáhnu a modlím se. A světe div se, celý den jsem prožila v pokoji a také jsem i něco udělala do školy a vůbec, přijala jsem fakt, že, třeba alespoň pro dnešek, nemohu udělat vše najednou, ale s Boží pomocí to třeba vezmu postupně, popořádku. A nemusím být ve stresu, že ještě stále nevím, jak chci prožít svůj život, protože mi možná nyní má stačit to, že vím, že jej chci prožít s Pánem, a možná že nyní se po mně nechce nic víc, než pracovat do školy, začít konečně psát diplomku, a stále být při tom všem přítomná s vědomím, že Pán Bůh o mě ví, a že mi ukáže, kam mám jít. Je těžké přijmout tu "blaženou nejistotu", jak to jednou krásně a tak výstižně pojmenoval otec Mirek. "...jsme zváni podat takhle ruku, a nechat se vést. Bolí to, je to matoucí, ale je to správné, opravdu." Je to má nejoblíbenější promluva, protože se hluboce dotýká celé té naší lidské roztřesenosti a křehkosti, neustálého balancování na hraně..což někdy hrozně moc bolí a je to matoucí, ale jsme proto zváni podat ruku Pánu a nechat se vést. Důvěřovat Mu, protože naše oči nevidí tak daleko, jako Jeho. To je jasná věc :)
A tak jsem šťastná, že díky mnoha dobrým lidem, a díky našim krásným svatým v nebi, můžu i v největší kotlině a roklině beznaděje a totální slepoty podat takhle ruku a věřit, že ji Někdo chytí, protože Pán je blízko, není daleko, ale je blízko.
Sv. Juda Tadeáš je jako maják, jako člun hozený do rozbouřeného moře, a když stojíš na skále, a vidíš jen tmavé masy vln pod sebou, nezapomeň nikdy na to, že můžeš vždy vztáhnout ruku k nebi, a tam najdeš zastání. Poslední záchrana. Jsem velmi vděčná za to, že, ač jsem si to nezasloužila, díky rodičům a prarodičům a mnoha dalším lidem, kteří mi předali víru, můžu zakoušet, že nikdy není vše ztraceno, protože Bůh je silnější. Vždycky byl, a vždycky bude. A těším se na to, až poznám Jeho náruč in persona. :)
zatím mohu jen říci - dovidenia
:)
sdílím to dost podobně :)
děkuji ..:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.