Vstaň, srdce

S oblibou strkám nos do cizích knihoven. A ještě raději listuji v knihách, které mě při takových objevitelských cestách nějak osloví.

Při jedné nedávné příležitosti jsem takto narazila na citát, který mě, jak se říká, praštil do očí.

Je to první věta básně Velikonoce (Easter) od George Herberta, poprvé publikována byla v roce 1633. A já ji potkala náhodou v roce 2013 v Praze, v cizí knihovně a cizí knize, která se mimochodem poezie prakticky vůbec netýkala :)

Každopádně, v českém překladu zněla takto:

"Vstaň, srdce, Tvůj Pán už vstal."

- George Herbert

První věc byla, že jsem vzala papír a tužku, a pěkně si tuto větu opsala. Abych čirou náhodou nezapomněla. Pak jsem se k ní vrátila a žmoulala jí pár dní v kapse, až jsem si řekla, že se s ní podělím. Možná nejde o nic objevného. Ale působí na mě povzbudivě, útěšně a nadějně zároveň.

Povzbudivé je to ujištění, že Pán vstal a proto se nemusím bát. „Není tady, byl vzkříšen.“ (Lukáš 24, 6) Přemohl strach, zlomil okovy hříchu a zvítězil - nad smrtí, nad prázdnotou, kterou působí hřích. Jeho moc stačí na záchranu, „Hospodinova ruka není krátká na spasení“ (Izajáš 59, 1). A tak je v tomto velká naděje, která působí útěchu, totiž že Pán dokáže zvítězit, a také vítězí, i v mém osobním životě, v mém srdci. Máme živou naději, že skrze Krista i my jednou vstaneme k životu, který bude v plnosti. Stejně tak máme naději, že i nyní, přes všechny naše pády, zklamání a smutky, neschopnosti a omezení, máme sílu vstát, v Ježíši Kristu, našem Pánu.

Pane Ježíši, prosím Tě o odvahu, abych v nejistotě svého života viděla vždy východisko, které nabízíš. Abych měla odvahu vstávat a spoléhat se na Tebe, zvláště tehdy, když se mi nejméně chce. Uchraň mě prosím od skepse a strachu z budoucnosti. A i kdyby ne, budu věřit a doufat v to, že Ty jsi stále a ve všem přítomen, že jsi se mnou i v mých pochybnostech. Děkuji Ti za to. Amen.

„Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (Jan 16, 33).