„Pane, jsem jen ubohý člověk,
poklad můj jsou dvě prázdné ruce
a čisté srdce, Tobě oddané“
Dívám se pořád jen na své ruce. A jsou prázdné. Jak je to jiné, když držím ve svých rukou ruce někoho jiného. Pak už se nedívám jen na své ruce, a dokonce ani nejsou prázdné :-).
Děkuji Bohu za přátele, které mohu občas i chytnout za ruku.
Díky nim zjišťuji, jak prázdné mám ruce, když se snažím žít jen sama za sebe a jen sama pro sebe. Je to největší bolest a prázdnota co znám. Vždyť jsme přece nebyli stvořeni pro samotu, ale pro společenství, jeden pro druhého.
Děkuji Bohu za chvíle, které jsem mohla prožít nejen díky Živým chrámům.
Za jednotu srdcí, která je naopak snad největším štěstím, co znám :-)
Děkuji za to, že jsem mohla poznat tolik nádherných a úžasných lidí, na které nikdy nezapomenu, a také za to, že díky druhým lidem mohu zakoušet, že:
„Pán (skutečně a doopravdy) potřebuje můj život.“
Díky Pane.
Amen
To je nádhera, Kikoušku. Děkuju. A je to pravda..Amen:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.